V prvním dubnovém článku bychom Vás chtěli pozvat na retrospektivní výstavu výtvarného díla Josefa Čapka, která se koná od 4.3. do 30.5.2010 ve Východočeské galerii v Pardubicích. Právě v těchto dnech si připomínáme výročí tragické smrti tohoto výjimečného umělce, a proto je k návštěvě výstavy nejvhodnější čas.
Výstava, která se konala před časem v Praze, nabízí procházku napříč Čapkovým dílem od prvotních realistických krajin až po abstraktní vyjádření nejniternějších pocitů. Nebudu zde popisovat Čapkova díla a fáze jeho tvorby jako v článku z Veletržního paláce, protože by to vydalo na celou knihu. Chtěla bych se věnovat spíše technické stránce výstavy, která se neobyčejně povedla a stojí za návštěvu i v případě, že jste již navštívili její pražskou verzi.
Celá výstava je z důvodu rozsahu rozdělena do dvou expozic, což ale výstavě rozhodně neublížilo, ba právě naopak. První část se nachází v prostorách galerie v domě U Jonáše na Pernštýnském náměstí. Jedná se o nově zrekonstruované prostory s mnoha místnostmi, které nesou možnost intimního vystavení jednotlivých děl, a při tom nekazí dojem z výstavy jako celku. Každá místnost je vymalována jinou barvou tak, aby co nejlépe doplňovala vystavované dílo a zároveň ho nijak nerušila. Stejně jako výtvarná koncepce, tak i technická stránka výstavy se povedla na jedničku, zejména co se osvětlení obrazů týká. Málokdy vidíme, že je obraz tak dokonale nasvícen, a světlo se v něm neodráží, jako právě na této výstavě. V první části expozice lze nalézt kromě klasických obrazů také ilustrace ke knihám a pro malé i velké "děti" je připravena projekce filmové verze Pejska a Kočičky.
Druhá část výstavy se nachází v prostorách galerie na pardubickém zámku, kde nalezneme pozdější Čapkovu tvorbu. Hned za dveřmi na nás čeká velká stěna s podrobným životopisem, knižní tvorba a scénografické návrhy. Expozice pokračuje v dalších sálech a na závěr vygraduje souborem obrazů s naléhavou tématikou Touhy a Ohňů, o kterých jsem taktéž psala v minulém článku. Nechybí ani poslední kresby a dopisy z koncentračního tábora. Celá výstava tímto závěrem může působit poněkud chmurně, ale musíme si vzpomenout kolik výjimečných děl jsme viděli ve všech předchozích sálech a s jakým nadšením, radostí a zaujetím byly malovány.
Výstava děl Josefa Čapka je vskutku ojedinělou záležitostí, která nejednomu návštěvníku zabere celý den, ale rozhodně ne zbytečně.
