Společnost bratří Čapků je bohulibé sdružení. Letos oslavilo šedesátiny, což znamená, že bylo založeno v letech do jisté míry ještě svobodných; se ctí prošlo čtyřicetiletím komunistického režimu a se zdarem funguje dodnes. Jednou do roka vydává sborník často objevných čapkovských příspěvků zvaný Zpravodaj SBČ. Ke svým narozeninám si dopřálo jeho zvláštní číslo, stodvacetistránkovou čítanku textů vybraných „ze Zpravodaje do roku 2000“. Poutavé čtení!
Mile konzervativní Společnost bratří Čapků má i svou internetovou stránku, avšak půvabný článek, na který chci upozornit, tam - pokud se nemýlím - není. Provedu tedy jeho částečnou digitalizaci takto tudy. Napsal ho Vladimír Staněk a jmenuje se Nadávky v díle Karla Čapka (původně ve Zpravodaji SBČ č. 38). Vlastně jde o slovník expresivních výrazů, jež Čapek po svém literárním díle roztrousil. Jejich „rozmanitost“, říká Staněk, „je jedním z dokladů, jak mnohotvárný je Čapkův jazyk a jak bohatá je vůbec čeština“. Nuže, ten přepestrý lexikon vypadá takto (vzhledem k jeho nečekanému rozsahu to bez přeskakování nepůjde): „ancikrist, apač, arcilotr, bačkora, bačkorář, balík, bandita, bašibozuk, bestie, bídák, bídník, blázen, blb, blbec, blbeček, bloud, božídřevo, bramarbas, budižkničemu, cápek, cihlář, coura, cucák, cumploch, čerchmant, dacan, darebák, darebnice, darmošlap, drant, drbna, dromedár, famfárum, ferina, flákač, floutek, flundra, frajlinka, fuchtle, gangster, gauner, had, hadrník, halama, hanebník, harant, hasačert, hlad, hlupák, hlupec, hochštapler, holomek, holota, hovado, hrdlořez, hřbet, hříšník, hulvát, hudlař, huncút, hunt, husa, chachar, chamraď, chátra, chlap, chrapoun, chudák, chuligán, idiot, ignorant, indián, janek, jelimánek, ježibaba, jindyvyjduum, káča, kanálie, kašpar, kujón, kdovíkdo, klacek, kometa, kraťas, kráva, kreatura, kretén, kriminálník, krvežíznivec, krysa, křen, křupan, kuba, kurevník, lajdák, lenoch, lidožrout, lotr, loupežník, luciper, ludrák, lump, mamlas, maškara, mechošlap, melhuba, metla, mezek, mezulán, mizera, mordýř, moula, mrcha, mrťafa, můra, nácek, nádiva, nanicdobrý, necita, nekňuba, nekola, nekřesťan, nelida, nemehlo, nemrava.“
Přepis, jak řečeno, je výběrový, a přece to pořád není všechno. Pečlivý Vladmír Staněk vypsal z osmatřiceti Čapkových knih mimo jiné ještě toto: „neřád, nestyda, netvor, ničema, nula, nunvář, obejda, ohava, onuce, osel, otrapa, otrhanec, padouch, pacholek, pakáž, panchart, pápěra, paprika, parazit, partyka, pes, pitomec, plácal, pleticha, plevel, plynera, pobuda, podlec, pometlo, poseroutka, postrach, potrhlo, potvora, prasák, prase, prezent, přetrhdílo, pytlík, rajda, rašple, raubíř, ropucha, salát, satanáš, sebranka, sígr, sketa, slíva, slota, somár, sprosťák, svině, svrabař, šidolid, šiška, špenát, špína, špinavec, štrycák, taškář, tatar, tetřev, tlachal, treperenda, trhan, trdlo, trulant, trumbera, tulipán, ťulpas, ťululum, turek, utřinos, utřisvíčka, vagabund, vandrák, vaněk, vošlapa, voušoust, všivák, vůl, vyvrhel, zmetek, zlosyn, zlotřilec, zmetek, žabař, žalud, žluva, žvanil.“
Že by inspirace pro ty, kteří znají jen dvě nadávky z oblasti stydké? Ty ovšem, jak jeho čtenáři vědí, cudný Čapek do svého díla nevpustil.
0 komentářů:
Okomentovat